Vážení spolubratři, sestry, přátelé a příznivci našeho společenství,
chtěl bych dostát tradic slova ke svým blízkým v době, kdy je slova velmi potřeba pro dobu, ve které žijeme. Je těžká a těžce neseme úděl, který spojujeme s celosvětovým problémem, s pandemií. Z historie ale víme, že lidé před námi byli postiženi ještě zhoubnějšími nemocemi, válkami, a věřili, že za každou bouří vysvitne blahodárné slunce. A to vždy vysvitlo.
Ne, nechci kázat. Věřím v blízký konec této bouře a chtěl bych Vám z celého svého srdce přát v posledním adventním dni čtyřiadvacátého prosince, jenž slavíme jako Štědrý, vše nejlepší, klid a rodinné štěstí uprostřed Vašemu srdci nejbližších. Nechť každý z nás oslaví den před narozením Ježíše Krista dle tradic a zvyků Vánoc.
Já vše, co je cizí křesťanských tradic odmítám a pustím si hudbu jinou, než tu, které pro neznalost anglického slova nerozumím a která je nám stále více vnucována jako děda Mráz komunistickou zlovůlí pře desetiletími. Je to skladba Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla. Všichni ji známe. Jen ji neznáme celou. A přitom je překrásná i v mnohém poučná nám všem a naší době.
Kde domov můj, kde domov můj?
V zemi, kde náš Kníže svatý,
vírou v Krista v duši vzňatý,
krev svou v oběť za vlast lil,
český národ vykoupil.
V zemi slavné, otcům drahé.
(: v české zemi domov můj:)
Kde domov můj, kde domov můj?
Bože, velký Hospodine,
ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj
věčný Bože, při něm stůj.
Světovládný Hospodine.
(:chraň vždy domov můj:)
Bůh s Vámi kamarádi a děkuji za vše, co jste učinili.
Bratr Petr z Brandýsa