Každá chvilka, kdy máme příležitost vzdát úctu a poděkování těmto lidem, není marná. Dnešní doba neguje skutečné hrdiny, památníky, které nám je mají připomínat mnohdy překáží. Zapomínáme na ty, kteří svými životy nám umožnili si užívat života, který tito hrdinové neměli jistý ani hodinu. Naučili se s tím žít. Je přinejmenším slušné, si toto dokázat občas uvědomit a vzdát jim hold.
Desátník ve výslužbě Karel Bielesz z Bystřice nad Olší, příslušník Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, oslavil své 98. narozeniny. Poblahopřát mu přišli členové jednoty ČsOL Frýdek-Místek.
Karel Bielesz se narodil se 25. srpna 1922 v Dolní Líštné u Třince, kde vychodil pětitřídní obecnou školu s polským jazykem vyučovacím a pokračoval na měšťanské škole v Třinci, kterou ukončil v roce 1936. Jeho otec pracoval u vysokých pecí v Třineckých železárnách, maminka byla v domácnosti, kde vychovávala devět dětí. Do práce nastoupil v Třineckých železárnách, kde se vyučil zámečníkem. Ke zlomu v jeho životě došlo obsazením Těšínska nacistickým Německem v září 1939. Celá rodina byla nucena přijmout Deutsche Volksliste III, slezskou národnost, což znamenalo, že musel nastoupit do německého Wehrmachtu.
„Dne 5. srpna 1943, jsem dostal povolávací rozkaz k nástupu do německé armády. Soustředili nás v polském městě Toruň a odsud jsme byli přesunuti do Francie, nedaleko severofrancouzského města Lille, kde jsem prodělal základní výcvik a byl jsem vyškolen na pěšáka, „vzpomíná Karel Bielesz. Do bojů však nebyl nasazen, společně s dalšími vojáky ze Slezska zde kopal zákopy. Po 11 měsících přeběhl ke spojenecké americké armádě a požádal o vstup do československých jednotek. „Nebylo to jednoduché,“ vzpomíná Karel Bielesz, „za dezerci, pokud by mě Němci chytli, byl trest smrti. Zběhnout se mi podařilo 12. července 1944 z prostoru Falaise – Caen, kde jsem byl společně s dalšími zběhy zajat americkou armádou. Požádal jsem o vstup do československé jednotky a odpluli jsme po několika dnech do jižní Anglie do přístavu v Southamptonu. Byl jsem zařazen do Čs. samostatné obrněné brigády generála Aloise Lišky a byl jsem ustanoven do funkce jako motospojka u tankové brigády. Po krátkém výcviku následoval ve dnech 1. a 2. září 1944 přesun do Francie. Vylodili jsme se v severní Francii na pláži v Arromanches. Následoval přesun k přístavnímu městu Dunkerque, který bránilo na 12 000 německých vojáků.“
Karel Bielesz se zúčastnil prvních bojů naší jednotky dne 28. října 1944 a 5. listopadu 1944. Za jeho účast v bojích u Dunkerque mu byla udělena 15. února 1945 v Anglii Čs. pamětní medaile se štítkem VB. Karel Bielesz měl krycí jméno Karel Modrý. Důvodem byla ochrana především jeho rodiny, pokud by došlo k prozrazení jeho identity. Jako vzpomínku na svou bojovou činnost dodnes uchovává nášivku ze své uniformy vojáka československé zahraniční armády.
„Zda bych šel i dnes bránit svou rodnou zemi? Určitě, neváhal bych. Je mi ovšem moc líto, jak se dnes v naší společnosti opět začíná nedůstojně na nás pohlížet. Byli jsme vojáky západní fronty, museli jsme nedobrovolně nastoupit do Wehrmachtu a pak jsme čekali jen na příležitost jak přeběhnout ke Spojencům. Mnozí položili své životy právě když dezertovali, já jsem měl to štěstí, že jsem přežil…“ říká smutně Karel Bielesz .
Po válce se ovšem ke své rodině ještě nevrátil. Dobrovolně se přihlásil k další službě v organizaci UNRRA. (United Nations Relief and Rehabilitation Administration). Byl to projekt mezinárodní humanitní a rozvojové pomoci pod hlavičkou Spojených Národů, ze dvou třetin dotovaný USA a z jedné třetiny Kanadou, Anglií a několika dalšími státy. Účelem bylo zabránit hladu a epidemiím nakažlivých chorob po druhé světové válce. Vojín Karel Bielesz zde byl zařazen na funkci řidiče u 3. strážní roty Dopravního a strážního praporu UNRRA .
Teprve 23. října 1946 byl demobilizován. Vrátil se do práce v Třineckých železárnách, kde pracoval až do odchodu do důchodu. Příběh Karla Bielesze, ale i dalších 36 válečných veteránů z Těšínska, kteří bojovali na západní frontě 2. světové války v Normandii, je zaznamenán v nové knize bystřického kronikáře Petra Majera, „Trnitá cesta k Dunkerque“, která v těchto dnech vyšla.
