Přednáška je věnovaná příslušníkům Čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, kteří se narodili na Těšínsku, a kteří prošli boji na západní frontě 2. světové války v letech 1944-45. V poválečném období, až do roku 1947, se na tyto vojáky pohlíželo jako na hrdiny, ovšem hlavně po únoru 1948 došlo k tomu, že byli považováni za občany pro společnost nežádoucí.
Nesli na sobě pečeť lidí, kteří bojovali za zájmy západních mocností – byli proto diskriminováni, propouštěni z práce, někteří byli ve vykonstruovaných procesech odsouzeni k mnohaletým trestům za vlastizradu a někteří byli dokonce i popraveni.
Vojenský historik a kronikář obce Bystřice nad Olší Petr Majer jejich osudy zaznamenal v knize Trnitá cesta k Dunkerque. Jde o vojáky z Českého Těšína, Třince, Jablunkov a okolních obcí, kteří si dlouholeté tresty odpykávali většinou v Jáchymovských táborech nucených prací (TNP).
V přednášce připomene celkem neznámý příběh útěku desetičlenné skupiny vězňů, kteří se prokopali z trestaneckého pracovního tábora NIKOLAJ, který se nacházel zhruba 1km severně od Jáchymova v Krušných horách. Hlavním iniciátorem útěku byl Adolf Ruš z Třince, který byl odsouzen na 15 let. Pracoval ve stolařské dílně, měl od ní klíče a mohl organizovat kopání tunelu. Předpokládal, že uteče se spoluvězněm Otto Drozdem, který pocházel z Třince Lyžbic. Adolf Ruš pak v srpnu 1955 vyřízl v podlaze dílny otvor a z prken vyrobil poklop, který zamaskoval pilinami. K oběma se připojili další vězni mezi nimi Jan Kupczok (ten pocházel z Jablunkova a byl odsouzen na 15 let za velezradu). Tímto vykopaným tunelem se dostali na svobodu.
Do akce k jejich zadržení bylo nasazeno 400 příslušníků ministerstva vnitra, státní hranice s NDR byla uzavřena pohraniční stráží a postupně byly do operace zasazovány další jednotky. Po 13 dnech akce skončila dopadením všech deseti vězňů. Ruš s Drozdem byli následně odsouzeni k dalším 3 rokům, Kupczok na 2,5 roku, další vězni k 1,5 roku. Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 4. října 1990 o zrušení rozsudku bývalého Státního soudu v Praze ze dne 18.9.1952, kterým byl Adolf Ruš odsouzen na 15 let ve vykonstruovaném procesu za činy, kterých se nikdy nedopustil.
Rehabilitace se bohužel nedožil. Zemřel v roce 1971. Spravedlnost tak přišla pozdě.